Tomaszeman | E.G.Squier, aneb jak to všechno začalo

Jak už bylo uvedeno v předchozím článku, vědecké bádání v oblasti trepanace lebky má jíž více jak sto padesát let za sebou a za tu dobu bylo již vyřčeno a napsáno mnohé. Všechen vědecký humbuk kolem díry do hlavy začal tak jako všechny významné začátky, celkem nenápadně. Celé dění je spojeno hlavně se dvěma osobnostmi, každé z jiného kontinentu. Jednou je Američan Ephraim George Squier a tou druhou osobnost se jménem ve vědeckých kruzích mnohem zvučnějším, francouzský profesor Paul Broca. Podívejme se tedy, jak to vše začalo.

      Roku 1821 se ve městě Betlém, poblíž Albany ve státě New York, narodil E.G.Squier. Vystudoval stavební školu a stal se stavebním inženýrem. Jeho zájmy však byly mnohem širší. Studoval historii, právo a zajímal se i o umění. V roce 1836 vypukla v Evropě hospodářská krize a to díky spekulacím na akciových trzích a v roce 1837 postihla i USA. Squier musel stavební resort opustit a právě díky jeho širokému zaměření dostal místo redaktora regionálních novin. Začal se také aktivně angažovat v politice, kde se také projevil jeho talent pro diplomacii. Když v roce 1863 prezident Lincoln podepsal důležitou smlouvu o spolupráci s Peru, byl Squier pověřen zastupovat zájmy Spojených států v Limě a ještě tentýž rok také do Peru odcestoval. A právě zde a takto nenápadně začíná historie zkoumání fenoménu trepanace.

      Oblast peruánských a bolivijských And je patrně největším ohniskem nálezů trepanovaných lebek na světě. To ovšem čerstvý diplomat Squier ještě sotva tušil a tak když byl pozván do domu jedné velmi zámožné dámy v Cuzcu a prohlížel si její rozsáhlou sbírku, která mimo jiné obsahovala mnoho artefaktů a nálezů z předkolumbovské éry, upoutala ho lebka, jenž měla vyříznutý obdélníkový otvor v levé frontální části. Všeobecně vzdělaný Squier si řez prohlédl a zaujalo ho to, že nebyl dokonale hladký, což v něm probudilo podezření, že kost po řezu ještě byla živou tkání – čili že dotyčnému byl tento řez proveden za života a tento zákrok musel přežít.

      Tuto lebku i s podrobným náčrtkem uvedl ve svém díle, které vydal pod názvem Incidents of Travel and Exploration in the Land of the Incas, což by se dalo volně přeložit "Postřehy z cestování a objevování země Inků". Tato lebka mu však nedala spát a tak se svolením majitelky ji odvezl do Spojených Států, kde ji předvedl doktoru Augustu K. Gardnerovi, jenž představoval elitu v soudobé medicínské vědě a působil na akademii medicíny v New Yorku. Ten potvrdil známky hojení, jenž jsou na kosti v místě řezu patrné, což tedy znamenalo, že člověk, kterému byl tento zákrok proveden musel ještě nějakou dobu žít. Když se Squierovi tato skutečnost potvrdila, pokračoval dál v objasňování okolností. Další cesta lebky s obdélníkovým otvorem vedla do Paříže, kde jí čekala analýza nikoho menšího, než samotného krále neurologie a neurofyziologie, jímž byl Paul Broca.

V článku bylo čerpáno převážně z tohoto zdroje:

Hirand R. Fernando; Finger, Stanley – 2003. Ephraim George Squier´s Peruvian Skulls and the Discovery of Cranial Trepanation. In: Arnott, Robert (ed.) – Trepanation: History, Discovery, Theory. Amsterdam: Swets&Zeitlinger.